Ahoj Škorpíci,
tak máme za sebou další turnaj mladších žáků a to s nejlepším výsledkem této sezóny.
Skončili jsme druzí a měl bych být spokojený a taky jsem, jenže… Paní Štěstěna se nám dnes předvedla v plné své kráse.
První zápas s rovnocenným soupeřem jsme se štěstím vyhráli.
Druhý zápas se soupeřem, který nám předvedl, jak se proměnují šance, se nám kvůli naší bojovnosti povedlo vteřinu před koncem zápasu se štěstím vyrovnat. Dát vyrovnávacího góla vteřinu před konce zápasu to je štěstí jak ,, prase“, i když jsme za štěstím krok za krokem trpělivě šli, a to jsme už prohrávali o čtyři góly. Takže zcela zasloužená remíza.
Třetí zápas s tradičně neoblíbeným soupeřem se nám povedlo vyhrát a přes zcela nesporné kvality soupeře jsme výhráli s největším brankovým rozdílem. No, vypadalo to nadějně, jenže…
Do posledního zápasu jsme nastoupili namachrovaní a paní Štěstěna nám předložila svůj účet. Se soupeřem, kterého jsme se vší úctou k soupeři přehrávali, a to o třídu (dle mého názoru) jsme zcela nečekaně prohráli. Dostat dva góly není ostuda, ale dát jeden jediný gól, to už je jiné kafe. Gólman našeho posledního soupeře měl snad na brance plexisklo a my nebyli schopni ho rozbít.
Takže paradoxně soupeř, kterému jsme nastříleli nejvíc gólů vyhrál turnaj místo nás, protože nás porazil soupeř, který skončil poslední. No, jak jsem řekl, paní Štěstěna si s námi hraje a je evidentní, že se dobře baví.
Vláďa 😀
